Deftones plakát

Jen málo tvrdých kapel dokázalo tak elegantně vyvažovat brutalitu a krásu jako Deftones. Kapela vznikla v roce 1988 v kalifornském Sacramentu, kde ji založili středoškolští přátelé Chino Moreno, Stephen Carpenter a Abe Cunningham. Dospívali v éře nu metalu, ale vždy šli za její hranice a do drtivé, sníženě laděné kytarové práce vplétali mlhavost shoegaze, melodie dream-popu a hip-hopový rytmus. Výsledkem je zvuk, který se dokáže v rámci jediného taktu proměnit ze šepotu v křik. Tato kolekce sleduje třicetiletý oblouk kapely prostřednictvím samotné výtvarné tvorby a nabízí obal každého studiového alba Deftones jako nástěnné umění galerijní kvality, které si můžete zarámovat, pověsit a mít s sebou po dlouhá léta. Každý tisk je reprodukován věrně, aby detail, který tyto obaly proslavil, zůstal zachován v plné velikosti.

Léta v Sacramentu

Příběh začíná albem Adrenaline, které vyšlo 3. října 1995 u Maverick Records a jehož producentem byl Terry Date, studiový mág, který formoval zvuk kapely v jejích nejdůležitějších letech. Jde o syrový, napjatý debut plný sníženě laděného napětí, kmenového bubnování a Morenova zpěvu, který drásal hrdlo, se skrytou skladbou nazvanou „Fist“, kterou produkoval Ross Robinson. O dva roky později, 28. října 1997, přišlo album Around the Fur, které posunulo kapelu blíže mainstreamu díky skladbám „My Own Summer (Shove It)“ a bolestné „Be Quiet and Drive (Far Away)“. Skladatelská práce byla ostřejší, dynamika širší a hra s tichem a hlasitostí, která kapelu později definovala, byla plně vykrystalizovaná. Tyto dvě desky společně dokumentují kapelu, která už byla neklidná uvnitř žánru, do něhož byla zařazena.

Průlom s White Pony

Vše se změnilo s albem White Pony. Vyšlo 20. června 2000, opět s Terrym Datem a nově s Frankem Delgadem coby plnohodnotným členem u gramofonů a kláves, a debutovalo na 3. místě žebříčku Billboard 200 s přibližně 178 000 prodanými kopiemi v prvním týdnu. Album, které je široce považováno za mistrovské dílo kapely, spojilo metalovou váhu s atmosférou shoegaze a ambicemi art-rocku a přivítalo hostující vokál Maynarda Jamese Keenana z Tool ve skladbě „Passenger“. Singl „Elite“ získal na 43. ročníku předávání cen Grammy v roce 2001 ocenění za nejlepší metalový výkon, což je dodnes jediné vítězství kapely na cenách Grammy. O tři roky později, 20. května 2003, následovalo stejnojmenné album Deftones, které debutovalo na 2. místě a ještě víc se opíralo o textury trip-hopu a shoegaze v singlech jako „Minerva“ a „Hexagram“. Upevnilo tak řadu zlatých a platinových desek a potvrdilo, že chuť kapely po atmosféře stále roste.

Ztráta, znovuzrození a Sergio Vega

Saturday Night Wrist, vydané 31. října 2006 a produkované Bobem Ezrinem spolu s bývalým kytaristou kapely Far Shaunem Lopezem, vzniklo z nahrávacích sezení tak napjatých, že kapelu málem rozložily. Následovaly ještě těžší časy. V listopadu 2008 utrpěl baskytarista Chi Cheng vážné zranění při autonehodě a upadl do kómatu, ve kterém 13. dubna 2013 ve věku 42 let zemřel. Deftones se namísto rozpadu rozhodli odložit nedokončené album s názvem Eros, sešli se s bývalým baskytaristou Quicksand Sergiem Vegou a svůj žal přetavili do alba Diamond Eyes z roku 2010. Album, které produkoval Nick Raskulinecz, bylo strohejší, světlejší a podivně nadějeplné. Raskulinecz se vrátil i u alba Koi No Yokan z roku 2012, trpělivé a rozlehlé desky, jejíž název volně evokuje pocit, že se nevyhnutelně zamilujete, a mnozí fanoušci ji řadí přímo vedle White Pony.

Renesance pozdního období

V roce 2016 přišlo album Gore, na jehož produkci se podílel Matt Hyde a které debutovalo na 2. místě žebříčku Billboard 200. Šlo o rozporuplnou, ale objevnou sadu skladeb, která do popředí stavěla vrstvené kytarové textury Stephena Carpentera a snivější instinkty Chino Morena. Poté v roce 2020 přišlo album Ohms, vydané u Reprise Records jako opětovné setkání s Terrym Datem a poslední album s Sergiem Vegou, jehož obal navrhl dlouholetý spolupracovník Frank Maddocks z tisíců drobných teček. Ohms uzavřelo jednu kapitolu a znovu otevřelo debatu, kam bude kapela dál směřovat, přesto však dokázalo, že jejich instinkt pro napětí a uvolnění zůstal po pětadvaceti letech nezakalený. Napříč všemi érami byla vizuální identita kapely stejně promyšlená jako její hudba, od strohých portrétů po abstraktní barevná pole, a přesně proto si tyto obaly zaslouží být vytištěny ve velkém formátu a zarámovány.

Pověšeny pohromadě působí těchto devět obalů jako deník proměny, od kmenového dunění debutu až po zářivou hutnost Ohms. Pověšeny samostatně, každý z nich ukotví celou místnost. Ať už vás přitahuje raná zuřivost let v Sacramentu, nebo velkolepá šíře pozdního období, tato kolekce vám umožní vystavět si časovou osu jedné z nejosobitějších a nejvlivnějších kapel alternativního metalu, jeden plakát po druhém.