Málokterá kapela udělala z důslednosti takovou ctnost jako AC/DC. Od svého vzniku v australském Sydney v roce 1973 si skupina vybudovala jeden z nejrozpoznatelnějších zvuků rocku: štíhlý, vysokonapěťový bluesrock poháněný dvěma kytarami, metronomicky přesnou rytmikou a zpěvákem, který zní, jako by si k snídani kloktal štěrk. Naše kolekce plakátů AC/DC sleduje tento příběh album po albu, od syrového pub rocku poloviny sedmdesátých let až po stadionové hymny, které dodnes otřásají sportovními arénami po celém světě. Následuje rychlá prohlídka katalogu, abyste našli přesně ten obal desky nebo logo, které chcete na svou zeď, a zároveň se dozvěděli něco z historie, která za tím stojí.
Bratři Youngové a začátky v Sydney
AC/DC vznikla kolem dvou bratrů, sólového kytaristy Anguse Younga a rytmického kytaristy Malcolma Younga, kteří se oba narodili ve skotském Glasgow, než se jejich rodina přestěhovala do Austrálie. Kapela odehrála svůj živý debut poslední den roku 1973 v Chequers, zchátralém kabaretním klubu v Sydney. Samotný název vznikl z písmen „AC/DC", která si starší sestra bratrů Margaret všimla na zadní straně svého šicího stroje. Margaret dala kapele i její nejtrvalejší vizuální gag: navrhla, aby Angus na pódiu nosil svou starou školní uniformu z Ashfield Boys' High School, což byla narážka na jeho chlapecký vzhled a zvyk cvičit na kytaru celé hodiny ve školním saku. Školácký oblek se poprvé objevil v dubnu 1974 a od té doby ho Angus nikdy neodložil.
Rané desky zachycují kapelu, jak si brousí zuby. Dirty Deeds Done Dirt Cheap, Let There Be Rock a Powerage mapují éru Bona Scotta, kdy skotský rodák dodával riffům osobitost svým uličnickým vtipem a pouliční drzostí. Právě tato alba proměnila hladovou australskou klubovou kapelu v turné sílu napříč Evropou a postupně i Spojenými státy. Odlišovala je disciplína: zatímco jiné kapely honily trendy, AC/DC drželo stabilní tempo, jednoduché refrény a obrovskou hlasitost, přesvědčeno, že skvělý riff nikdy nevyjde z módy. Malcolm držel rytmus jako kotva, zatímco Angus soloval a předváděl na pódiu kachní chůzi, což bylo rozdělení rolí, které kapelu definovalo po padesát let.
Highway to Hell a ztráta Bona Scotta
Highway to Hell, vydané 27. července 1979, byla deska, která AC/DC proslavila po celém světě. Zvuk kapely vybrousila do podoby, kterou rádia nemohla ignorovat, a jen pár dní po vydání kapela poprvé zahrála v newyorské Madison Square Garden jako předkapela Teda Nugenta. Měl to být začátek dlouhého výstupu. Místo toho byl 19. února 1980 Bon Scott nalezen mrtvý v Londýně po noci plné pití. Bylo mu 33 let. Na chvíli to vypadalo, že by kapela mohla skončit s ním, a žal, který následoval, mohl AC/DC snadno navždy ukončit.
Back in Black a globální nadvláda
Místo rozpadu bratři Youngové pokračovali dál. V dubnu 1980 přijali anglického zpěváka Briana Johnsona a téhož léta vydali Back in Black, album, které začíná zvoněním zvonu ve skladbě „Hells Bells" a ani na chvíli nepoleví. Stalo se nejprodávanějším rockovým studiovým albem všech dob s celosvětovým prodejem odhadovaným na zhruba 50 milionů kopií, a ve Spojených státech bylo v roce 2024 certifikováno za 27 milionů dodaných kusů, čímž se zařadilo na třetí místo mezi nejcertifikovanějšími alby v americké historii. Zcela černý obal, pojatý jako pocta Scottovi, patří mezi nejrozpoznatelnější obaly v hudbě vůbec, a právě proto stojí v srdci této kolekce vedle alb Flick of the Switch, Fly on the Wall a soundtrackové sady Who Made Who.
Druhý dech a důstojné rozloučení
Osmdesátá léta nebyla samá vítězství, ale AC/DC se v roce 1990 vrátila s řevem díky albu The Razors Edge. Poháněno singlem „Thunderstruck" dosáhlo druhého místa v americkém žebříčku Billboard 200 a připomnělo všem, proč jejich formule funguje. Kapela udržovala stroj v chodu i díky albům Ballbreaker, Stiff Upper Lip a mohutnému Black Ice. V zákulisí Malcolm Young tiše bojoval s demencí. V roce 2014 od kapely odstoupil a zemřel 18. listopadu 2017 ve věku 64 let, přičemž rytmickou kytaru převzal jeho synovec Stevie Young. Reunion, který přinesl album Power Up v roce 2020, se příznačně zrodil na Malcolmově pohřbu a deska stojí jako pocta jeho památce. Napříč pěti dekádami a tuctem studiových alb se zadání nikdy nezměnilo, a právě proto tu shromážděná díla působí tak nezaměnitelně.